Archa úmluvy

 

A tam budu přicházeti k tobě a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteříž jsou nad truhlou svědectví, mluviti budu všecko, cožť bych poroučeti chtěl k synům Izraelským. 

Exodus 25/22

 

Na některé články se už během přípravy vysloveně těším a tenhle je bezpochyby jeden z nich. Archa úmluvy! Těžká váha mezi historickými tématy a legendární artefakt Izraelitů. Je trošku hloupé, že se dodnes pořád ptáme, co ale vlastně byla Archa úmluvy? Lehká otázka – těžká odpověď.

Tak jako vždy nejprve obecně, tak jak o ní hovoří „oficiální“ biblické prameny. Archa byla nejposvátnějším předmětem Hebrejců putujících po poušti do země zaslíbené, sloužící jednak jako trezor k uchovávání kamenných desek Desatera,  jednak jako komunikační prostředek mezi zasvěcenými a Hospodinem a v neposlední řadě údajně i jako zbraň, spolehlivě ničící armády i celá města. Koneckonců v památném filmu Dobyvatelé ztracené archy jsme mohli zaslechnout: „ Armáda nesoucí ve svém čele Archu je neporazitelná…!“

Nejprve však, jak se k ní vlastně Židé dostali.

Archu úmluvy nechal zhotovit Mojžíš podle přesného návodu, který obdržel od samotného Hospodina. Podle některých překladů příslušných částí bible měl k dispozici i model archy, resp. viděl cosi funkčního, co mu sloužilo jako vzor.

„Hleď pak, abys vše udělal podle podobenství toho, kteréž tobě ukázáno jest na hoře“,  říká klasický překlad Bible

Ovšem originální hebrejský text hovoří jasněji: “ A postaví mi svatostánek a chci bydlet uprostřed nich. Přesně podle toho co ti ukážu – tavnit miškanu ( příbytku ) a tavnit všeho příslušenství – podle nich to uděláte“.

Hebrejské slovo tavnit se obvykle překládá jako model, či vzorek.

Byla to (či snad ještě je), schránka z akáciového dřeva, ve které měl Mojžíš na příkaz Boha uchovávat dvě kamenné desky Desatera přikázání během putování do zaslíbené země Kanaán.

Mojžíš absolvoval na hoře Sinaj studijní pobyt, dostal zde kopii Zákona a podrobné instrukce k výrobě archy.

Rozměry jsou v přepočtu na dnešní míry víceméně známy –  112 x 68 x 68cm (uvádí se také 125 x 75 x 75 cm) a má tvar truhlice. Uvnitř i z vnějšku je opatřena zlatou obrubou, byla uzavřena těžkým pozlaceným víkem, osazeným dvěma zlatými figurami – cheruby. Byla zhotovena kolem roku 1250 př. n. l.  a nesena na pozlacených tyčích, které byly protaženy čtyřmi zlatými kruhy na rozích schrány. Andělé jsou zobrazováni buď jako celé postavy klečící, nebo jen jako busty, vždy však tváří k sobě, s křídly předpaženými směrem k sobě.

Podle biblických textů prostřednictvím archy projevuje Bůh svou přítomnost ve středu svého národa, aby jej chránil, vedl, učil prosazovat svou vůli a přijímal jeho prosby. Dále pak podle hebrejského textu dostal Mojžíš návod k obsluze zařízení a dva předměty s nepřeložitelným názvem – urim a thumin. O tom se celkem málo ví a ještě méně o tom, co to vlastně bylo zač.

V různých textech např. v Knize Mormonů se dovídáme, že šlo o tzv. Vidoucí kaménky a že sloužily k překladu Desatera. (Překladu? Proč? Hospodin předal svému národu základní zákon v jazyce, kterému nerozuměli?).

U Hebrejců prý vlastnil a nosil tyto věcičky Aron v útrobách svého speciálního obleku, v němž vstupoval k Arše. Obleky pro Léviovce navrhl přirozeně opět samotný Jahve a jistě nesloužily k módním přehlídkám. Archa byla totiž poměrně nebezpečné zařízení! Navíc v případě zpodobnění Archy docházíme k zajímavému zjištění. Vždy bývá její horní víko korunováno cherubíny (anděly) se spojenými křídly.

Podle výzkumů se jeví jako pravděpodobné, že archa byla jakýmsi akumulátorem neznámé energie, kterou vládli pouze zasvěcenci. Při rekonstrukci archy z originálních materiálů v měřítku 1:5, provedené studenty v USA bylo ověřeno, že konstrukce tvoří samonabíjecí elektrický kondenzátor. Napětí modelu přesáhlo 0,7 kV!  Jak to mohlo fungovat jako zbraň? J. Wojnar píše v jedné ze svých knih, v kapitole výmluvně nazvané – Jeruzalémské elektronové dělo:
„Máme-li k dispozici základní sestavu sběračů a kondenzátor náboje o kapacitě, schopné vyvolat umělý blesk popisované intenzity, zbývá jediné – urychlit „potulné elektrony“ a vyslat elektronové záření žádaným směrem.

Co k tomu potřebujeme? Tady budu citovat, protože nebudu předstírat, že tomu úplně rozumím:
1/ Oscilační jednotku schopnou ostřelovat vhodnou kovovou membránu kmity o požadované frekvenci.
2/ Dutinový rezonátor (prostor, jehož tvar a velikost musí odpovídat frekvenci), který ji zesílí a současně zamezí vzniku nežádoucích interferencí.
3/ „Rozpadový“ a urychlovací prostor vybavený odrazovými zrcadly a jakousi elektronovou lupu.

To vše (a mnoho věcí navíc) splňuje konstrukce Archy, vybavení Šalomounova chrámu i stánku Úmluvy, který byl pro Archu zbudován!

Klíčem je však samozřejmě archa!
V knize UFO, bible a konec světa vyslovil mimo jiné Jiří Wojnar podezření, že Archa možná fungovala jako oscilátor komunikačního zařízení. Její lépe doložitelná funkce obsahovala jedinečně konstruovaný budič, který byl využit v obou geniálních energetických zařízeních!

Teď trochu nudného vysvětlování (Když tak přeskočte… )

Řešení tohoto způsobu získávání „energie Zero“ je údajně „prosté“. Spočívá ve využití vysokofrekvenčního pole, schopného „vypudit“ potřebné elektrony z atomů krystalové mřížky vhodného kovu, v daném případě zlata. Takto ochuzené (ionizované) atomy září tak dlouho než se jejich valenční slupky doplní o elektrony, stažené z okolní atmosféry. O ostatní se postará „lavinový efekt“. Bází tohoto energetického stroje je oscilátor, produkující stabilní mechanické vlnění velmi vysoké frekvence (mikrovlny). Jeho srdcem je krystalem řízený kmitavý obvod, rozšířený o krystalový násobič základní frekvence.

V Kebra Negest, „Knize o slávě králů“ jejíž originál byl napsán okolo roku 850 před naším letopočtem, čteme:

Udělej skříň z nehnijícího dřeva; musíš ji potáhnout čistým zlatem a dovnitř vložit slovo Zákona, které jsem vlastnoručně zapsal…

To nebeské uvnitř pod slitovnicí, ta věc má nádhernou barvu a je to zázračná práce, podobná jaspisu, lesklé rudě, topasu, drahokamu, křišťálu a světlu, potěšuje oči a mate smysly, udělaná podle myšlenky Pána, a ne rukou lidského umělce. On sám z ní (archy) udělal místo, kde sídlí jeho nádhera.‘ (KEBRA NEGEST, kap. 17)“

Takže Archa mohla být, zjednodušeno a shrnuto s elektrotechnického hlediska – kondenzátor..

Hospodin byl dobrým elektromontérem, a stejně tak Mojžíš, který ke kondenzátoru připojil čtyři kovové antény v podobě ‚cherubínů‘, jimiž se sváděla statická elektřina. Byl náboj natolik silný, že by zabil člověka, jak se stalo nebohému Uzzovi, který jednou zatoužil dotknout se archy? Každopádně to stačilo na prudkou ránu a zřetelné jiskření.

Archa byla trezorem se samočinnou ochranou. Zároveň však ještě něčím dalším. Důležitý byl především její obsah: desky svědectví neboli zákona. Mojžíš uložil kameny do archy a stanovil stráž z Léviovců, kteří totiž  – “ byli Hospodinovi“ (rozuměj – zasvěcení). Léviovci vykonávali strážní službu ve věku od 25 do 50 let. Pak přecházeli do zálohy. Mojžíš chtěl mít solidní stráž – žádné nezletilce ani veterány. Cizinec, který by se k deskám přiblížil, byl potrestán smrtí. Žádné štráchy.

Co jen je na tom zákonu tak cenného?
Dle patrologické literatury skládal se z desatera přikázání, a dále z Mojžíšových předpisů ohledně obřadů a mravů. Byl to zákon Mojžíšův, nikoli Hospodinův. Nebyl nijak tajný, naopak – byl zapsán, vyhlášen a vyučován.
Desky zákona jsou čímsi nanejvýš posvátným, protože – pocházejícím od Boha; nanejvýš cenným, protože jde o mocnou smlouvu; a nanejvýš nebezpečným, protože k tomu nikdo nemá přístup, dokonce ani strážní Levité. Jedině velekněz, ale dokonce i jemu pak Šalamoun omezil přístup na jeden jediný den v roce.

Osud archy byl pohnutý a historikové jen s obtížemi sledují její cestu:

Přímo z dějin archy zjišťujeme, že byla ukryta v podzemních prostorách Šalamounova chrámu. Tyto dějiny jsou zapsány v historické části Starého zákona od Mojžíše k Šalamounovi, pak se z Písma svatého vytrácejí, dále jsou zmínky už jen ve spisech apokryfních.

Přísně střežená archa pod Mojžíšovým vedením předcházela či následovala svůj lid od Sinajské pouště po zemi Moáb a Galád. Po Mojžíšově smrti pod vedením Jozua překročila Jordán a vstoupila do Palestiny, kde byla svědkem vrtkavosti válečného štěstí. Zřejmě po delší čas zůstala v Sile. Za časů Samuelových Filištíni porazili Izrael a Boží archu převezli do chrámu Dágonova v Azotu, kde způsobila rozličné pohromy, jmenovitě epidemii hemeroidů ve městě. ( tady bych se divil, kdyby byl překlad doslovně přesný. Spíše se domnívám, že šlo o nějaká náhlá krvácení)

Filištíni archu převezli z Azotu do Gát a poté do Akaron, avšak zdravotní účinky na obyvatelstvo byly stále stejné. Archa se bránila sama, což je tvrzení v dnešním slova smyslu zcela nevědecké; věřme tedy, že byla opatřena nějakými  obrannými kouzly. Vystrašení Filištíni nakonec archu Izraelitům raději vrátili, a ti ji odvezli do Karjatjearímu, odkud ji David dal převézt do Jeruzaléma, do svého příbytku na Sionu. Šalamoun ji pak nechal umístit do svatostánku v chrámu, jejž nechal zbudovat.“ (Louis Charpentier)

Archa zajišťovala vítězství v každé bitvě a po dobu dvou století, mezi lety 1200 až 1000 př. n. l. sehrávala rozhodující úlohu při dobývání Palestiny vyvoleným národem. Kolem roku 1000 př. n. l. přenesl král David relikvii do Jeruzaléma.  Král Šalomoun, Davidův syn a nástupce, pak dal o něco později na vrcholku hory Mórija, zvané též chrámová hora, vystavět svatyni, v níž měla být posvátná archa úmluvy uložena. Tento chrám, který byl vůbec první v historii židovského národa, byl zamýšlen výhradně jako místo odpočinku schrány Hospodinovy smlouvy. Chrám byl dokončen kolem roku 955 př. n. l. a archa úmluvy umístěna do velesvatyně v centru tohoto posvátného okrsku. (Nebúkadnesarova vojska v roce 587 př. n. l. Jeruzalém a chrám na chrámové hoře vyplenila.)

„Když dokončil stavbu chrámu, nechal Šalamoun umístit archu do svatostánku. Poslední přímá zmínka o arše v posvátných textech je v první knize královské:

Tehdy Šalamoun řekl:  „Hospodin řekl, že bude přebývat v mrákotě. Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“

A potom už o arše v historických knihách není ani zmínky, leda legendy. Nejpravděpodobnější scénář následujícího osudu archy, k němuž přispěly již jen legendy a teoretické úvahy historiků a záhadologů je údajně asi tento:
Mezi lety 701 a 620 př. n. l. (resp. mezi lety 696 a 642) za vlády krále Menaše, který byl odpadlík a do velesvatyně dal umístit velkou sochu pohanské bohyně plodnosti Ašéry, byla přemístěna knězi, kteří prchali před Menašem na ostrov Elefantina, kde byl vystavěn kolem roku 650 př. n. l. židovský chrám. V 5. století př.n. l. byl chrám během prudkých srážek mezi přistěhovalci a Egypťany zničen.

Okolo roku 470 př. n. l. byla archa ( podle dosud nejpravděpodobnější verze ) přemístěna do stanu a později kaple na ostrově Tana Kirkos uprostřed jezera ( klášterní ostrov mnichů) v Etiopské vysočině. Zajímavé je, že na místě, kde byla údajně archa uložena, se nacházejí velké obětní kameny, na kterých byly podle nalezené krve přinášeny krvavé, zřejmě zvířecí oběti. Zde byla po osm set let uchovávána, než ji král Ezana převezl do jejího nynějšího útočiště v posvátném městě Aksumu. ( Etiopský král Ezana přijal křesťanskou víru roku 331 n.l.) Stražcem archy byl do roku 1992 Gebra Michail, poté mnich Abba Tesfa Mariam. Ve velesvatyni je udržován věčný oheň, pravidelně páleno kadidlo a vykonávány modlitby tímto určeným strážcem. V Etiopii byla zhotovena řada napodobenin archy, které slouží pod jménem tabot jako kultovní předmět ve více než dvou tisících křesťanských kostelech v Etiopii. Taboty, pocházející z nejdůležitějších kostelů, se jednou ročně nosí, zahaleny do tlustého sukna, městy v průvodech v náboženském procesí, které do detailu odpovídá starozákonním rituálům, možná i těm, kterými byla uctívána skutečná archa v době před svým ukrytím.
L Carpentier se naopak domnívá, že Archa byla zakopána pod Šalomounovým chrámem nebo na území tehdejšího Jeruzaléma: Když Nabukadnezar dobyl Jeruzalém, v soupisu kořisti nebylo o arše ani slovo. Roku 587 před Kristem nechal zapálit chrám. Podle Wegenera archa úmluvy shořela zároveň s chrámem. To však není příliš pravděpodobné – nebo nechceme aby bylo ? Aby byla ztracená archa ztracená navždy ? To by bylo opravdu velmi, velmi smutné…

Myslím si však a doufám,  že archa byla zakopána. Neřekl snad Šalomoun, že bude přebývat v mrákotě ( temnotě ) ? Pokud tak neučinil sám Šalomoun, je jisto, že archa byla v obléhaném Jeruzalémě prvním objektem, který musel být uchráněn před případnými dobyvateli. Pakliže Nabukadnezar nenašel archu, nejspíš nehledal dost důkladně, pokud vůbec.

L. Carpentier dále přichází s hypotézou, že rytíři Templu archu vykopali a převezli do západní Evropy, nejspíš do Francie. I to je teoreticky možné.

Ať je to již tak nebo tak, jaké vlastně může mít archa v našem světě ještě poslání? Desatero a Zákon již byly odevzdány celému světu a nehrozí, že by byly zapomenuty. Jejich deformace lze napravit studiem doslovných historických textů, od nichž se text kamenných desek a dalších přiložených dokumentů zřejmě téměř nelišil, jako i nikdy nekončící snahou o lepší a pravdivější výklad. Je možné, že by nám archa mohla ještě umožnit rozvinout naše vědecké a duchovní poznání? Nebo již bude hrát významnější roli jen ve dnech posledního soudu?

Ve Zjevení sv. Jana se znovuobjevení archy úmluvy spojuje s poslední bitvou v Armagedonu a s představou posledního soudu:
„Tu se otevřel Boží chrám v nebesích a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy, rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobytí. Onoho osudného dne se část moře promění v krev a všichni živí tvorové v něm budou zahubeni, lidé zahynou nesmírným žárem, slunce se zatmí a nebe i země pominou. Teprve pak zanikne tisíciletá říše a z nebe sestoupí svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.“

Z archy údajně vychází oheň a světlo, dokáže nepřátelům zasazovat palčivé rány nebo je sežehnout, dokáže snižovat hory, vysušovat řeky, ničit armády a srovnávat města se zemí. Etiopský kněz, který je pověřen strážením údajně pravé archy, k ní nevpustí žádného návštěvníka, kromě svého nástupce v této funkci, kterého sám na sklonku svého života vybere. Gebra Michail tvrdil, že „archa koná zázraky, a sama je zázrak“. Tvrdí, že určité osoby (zřejmě duchovně nevyspělé osoby, resp. osoby s nečistým srdcem) blízkost archy nesnesou. Archa očišťuje a posiluje, ale také svou velkou mocí spaluje a vyčerpává, a to i samotného strážce. Strážci archy v její blízkosti zcela zbělely vlasy. V její blízkosti se zřejmě snáze dostavují změněné stavy vědomí. Patrně urychluje příchod karmických následků a nehodní, nemorální a nespravedliví mohou být při přiblížení usmrceni. Přiblížení se k ní vzbuzuje údajně pocity hluboké pokory a bázně. Podstata archy je „na nebesích“ a ve vyšších dimenzích a zničení pozemské archy pravděpodobně nemůže ovlivnit nadčasovou existenci tohoto principu a jeho osudový vliv na lidské dějiny.

P.S.

Jde mi mráz po zádech, když si představím, že právě teď, v tuhle chvíli, někde v šeru stojí skutečná archa a plápolající oheň se zrcadlí na zlatých křídlech andělů… Dovedete si to představit?

Doufám, že tam někde je a lhostejno, zda v jeskyni pod Jeruzalémem, nebo uprostřed Etiopské vysočiny, či někde úplně jinde. Jde o to, že je stále tu a s ní i to nádherné tajemno a velká část historie.

JM©Mysticland.cz 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *