Kdo byl Ježíš Nazaretský?

Ta otázka v titulku může být sama o sobě pro někoho poněkud kacířská, ale pozor! Já nehodlám v žádném případě znevažovat osobu, nebo učení Ježíše Krista a zdůrazňuji, že i silně věřící čtenář může číst bez obav dál. Občas je mi podsouváno něco jiného a už jsem se dokonce dočetl že jej „zpochybňuji…“ , čemuž nerozumím už vůbec, ale nakonec –  posuďte sami.

Takže znovu – kdo byl Ježíš Nazaretský? Nepochybně zcela výjimečný člověk, na jehož odkaz je třeba nahlížet s úctou, která mu náleží. Vždyť pokud si v mysli vybavíme, co učil a jaké měl přesvědčení, nelze tomu nic, ale opravdu nic vytknout. Že vzniknuvší církev svatá zcela zneužila jeho osobu, překroutila fakta a vymazala z písemností i hlav věřících nepohodlné skutečnosti, je už věc druhá.

Já se netajím svou averzí, vůči církvi, jako instituci. Je to pokrytecká organizace, která si zařídila pohodlnou existenci,  postavenou na lži, strachu a ohlupování lidí. Nejsem atheista. Věřím v Universum, které je příčinou všeho a vším proniká. Ovšem nehodlám se nechat ovlivnit kázáním církevních otců, jež není ničím jiným, než ohlupováním slepě věřících oveček.
Nebudu tu rozebírat církevní zločiny za posledních, no dejme tomu, tisíc let. Čteme-li o upalování, mučení a násilném obracení nových národů na víru pravou, ještě to člověku tak nepřijde. Je to záležitost, která jakoby nikdy nebyla. Ale když se člověk zamyslí nad tou hrůzou, kterou šířili mniši s kříži v rukou a kapsami naplněnými zlatem, dělá se z toho až fyzicky špatně. Kolik nevinných lidí muselo zemřít a kolik národů přišlo o své dějiny. Barbarsky bylo spáleno neuvěřitelné bohatství v podobě knih a písemností. Ptám se tedy – kde byl tehdy Bůh? Církevní hodnostáři, papežem počínaje a řádovými mnichy konče, po staletí dělali věci, za které by je Bůh musel ztrestat stejně, jako nejtěžší zločince ( přiznávám čest světlým výjimkám ). Oni se nebáli božího trestu ? Byli tak zaslepeni vírou, že neváhali zabíjet, ačkoliv jedno z přikázání jasně hovoří – NEZABIJEŠ ! Nahrabali si neuvěřitelné majetky, i když se nad nimi vznášelo další – NEPOKRADEŠ !
Jak tyhle zhýralce považovat za následovníky Ježíše, který kázal o osobní chudobě, soucitu, milosrdenství a lásce k bližnímu svému?  Jak se tvářit dnes na někdy až arogantně znějící žádosti o navrácení majetku církvi v českých zemích. Který biskup kdy vytvořil nějakou hodnotu o kterou se teď hlásí? Umazal se někdy od malty při budování chrámu? Jak vydělal na majetky, pozemky, lesy? Tyhle majetky jsou už od středověku výsledkem obírání (někdy darem, někdy šmahem) šlechty, sedláků, rolníků i úplných chudáků. Nic jiného. Ale zpět k tématu…

Nový zákon hovoří o zvěstování Panně Marii, že se jí narodí syn, prostřednictvím Ducha Svatého. Syn Boží. No, to ponechme. Už když jsem kdysi chodil na náboženství, se mi na tom něco nezdálo, ale dobrá, dejme tomu. O tento proces nám ani tak nejde. Jde o osobu Ježíše.
A tady narážíme na neuvěřitelné skutečnosti, které vyplouvají napovrch.
Například… Evangelia v podstatě mlčí o jeho mládí. Až na známou epizodu kdy diskutoval s učenci v chrámu, toho mnoho nenajdeme.
Naopak o několik tisíc kilometrů východně se něco ví. V zapadlém himalájském klášteře Hemiš existovaly až do třicátých let minulého století listiny, které vyprávěly o jistém ISSOVI, kterého lámové považovali za převtělení Buddhy. Podle nich se Issa narodil v dalekém Izraeli, kde od malička proslul moudrostí. Když mu bylo třináct, vydal se s karavanou kupců na východ, aby se v Indii věnoval několik let studiu hinduismu a posvátných védských knih. Ve třiceti letech se vydal zpět do Izraele, kde chtěl Židy učit učení “ o nejvyšší dokonalosti člověka„.
Pravda, nebudeme věřit všemu, co se kde šustne, stejně jako nebudeme věřit všemu, co nám cpou svatí otcové. Můžeme jen konstatovat, že je to zajímavé a celkem by to i zapadalo.
Jen pro zajímavost, tyto listiny za podivných okolností zmizely a kdo stojí za jejich ztrátou, je evidentní. Vždyť s likvidací nepohodlných listin má Vatikán zkušenosti, jako nikdo jiný na světě.
Jsem přesvědčen, že Ježíš byl člověk, vybraný pro své mimořádné vlastnosti a široké vzdělání k stejně mimořádnému úkolu.
Jistě si byl vědom, že myšlenky, které má lidem sdělit, vyvolají prostřednictvím víry, církevní a politickou revoluci a že následkem bude neodvratné rozdělení lidského společenství na dva tábory. Rozdělí národy, země i rodiny. Sám o tom hovořil takto :

“ Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti zemi…Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho a dceru proti mateři její…( Matouš…)

Ježíšovi šlo, mimo jiné, o zlomení silně zakořeněného dogmatu Mojžíšova náboženství a o změnu směřování celé civilizace. Nezapomeňme ani na to, že Blízký východ byl územím okupovaným římskými vojsky a vznik nového náboženství a s ním spojené nezbytné nepokoje, nemůže potřebovat žádná okupační mocnost.
Bohužel úspěšná christianizace Římské říše byla jen zdánlivým vítězstvím, protože když pozdější císař Theodosius pochopil jak velká politická moc je v hnutí skryta, bylo po vznešených myšlenkách.
Touha po moci a bohatství “ ten ďábel v nás „ spolehlivě rozleptala morální strukturu náboženských vůdců. Nakonec v Novém zákoně se dočteme i o Ježíšově souboji s „Ďáblem “ a pokušením využít obrovské moci, kterou mohl mít v rukou. Ježíš obstál se ctí a v tom je obsažen hlavní morální princip, bez něhož nelze dosáhnout žádných změn. Bohužel jeho následovníci již tak silní nebyli a církev se nezadržitelně obrátila zcela jiným směrem. Bohužel.

Koneckonců, dejme si ruku na srdce, oč je nám bližší pohodlný, bezproblémový život, než služba jakési, byť sebevznešenější myšlence. Ovšem Ježíš této lákavé myšlence nepodlehl a zejména v tom je jeho velikost. On znal Pravdu…  Znal Věčný zákon vším procházející Vyšší moci, které říkáme Bůh.

Ježíš byl vynikajícím řečníkem a skvělým psychologem. Často používal přirovnání, aby vysvětlil své myšlenky a oslnění posluchači mu naslouchali.
Zdá se, jakoby byl vyškolen a veden od samého začátku pro důležité poslání. Kým ? No, nechci být příliš troufalý, ale možná těmi, ( říkejme jim třeba “ Tvůrci “ ) kteří kdysi vyvedli Mojžíše se zástupy otroků z Egypta!
I tehdy vsadili na jediného člověka, který vedl lid a neochvějně plnil příkazy, které vedly k vytvoření zcela nového národa s novými morálními, sociálními, ale i třeba hygienickými pravidly!
I zde šlo o novou společnost, o lepšího člověka, o nová pravidla. Trpět ovšem neměl celý národ ( jako v Egyptě a během putování po poušti ), nýbrž utrpení nutné k dosažení cíle a vytvoření nesmrtelné legendy měl vzít na sebe jeden jediný člověk!
Po smrti Jana Křtitele bylo nutné přejít od pokojné cesty k drastičtější variantě a Ježíš zahájil útok na kněžskou moc. Vyhnal kupce z chrámu v Jeruzalémě a každý den tam vyučoval lid, přičemž v přímém dialogu spolehlivě vítězil nad elitou a znalci zákona. Možná byla lehce podceněna připravenost učedníků a množství odhodlaných příznivců, přesto se však schylovalo k neuvěřitelnému činu, pro jehož realizaci bylo třeba neskutečné dávky odvahy, vnitřní síly a sebeovládání!
Mistr se s použitím plánované zrady (Jidáš), nechává zajmout, odsoudit veleradou k smrti a po Pilátově „odstoupení od případu “ i popravit. Při procesu se prakticky nehájil a nechal věci plynout předem známým směrem. Uznejte, že je to ten nejdokonalejší způsob jak vytvořit nesmrtelnou legendu! Přesně ve stylu výroku  :

„…a nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše ( myšlenku ) nemohou zamordovati…“

Ježíš byl tedy jak známo odsouzen k smrti ukřižováním. Tady máme také takovou malou nesrovnalost. Totiž originální hebrejské texty o ukřižování neví a hovoří pouze o popravčím kůlu (kříž je starý sumerský symbol, označující hvězdu, nebo božstvo) Ale to ponechám, protože odborník opravdu nejsem. Myslím jen, že velmi blízko je Mel Gibson v Ukřižování, tam se mi to zdá velmi autentické, ale kdo ví.
Římané praktikovali tento způsob popravy, ale Ježíš nebyl odsouzen Římany! Byl odsouzen sanhedrinem ( sedmdesátičlenná izraelská velerada v čele s Kaifášem, veleknězem Mojžíšovy církve).
Herodes Antipas, který vládl v té části Izraele (Galilea a Perejsko), se v podstatě vzdal své jurisdikce nad Ježíšem a poslal jej zpět k Pilátovi, římskému místodržícímu, který si ovšem slavně myje ruce a odevzdává jej veleradě – na jistou smrt! Ovšem samotná poprava se konala, na Pilátův pokyn, zcela v režii Římanů, protože jinak by byl podle místních zvyklostí pravděpodobně ukamenován. (Tady se nabízí otázka, proč se Pilát najednou znovu vložil do celé věci a uchránil Ježíše od potupné a naprosto jisté smrti ukamenováním)

Plán, který počítal především s psychologickým dopadem na přímé účastníky, byl tak riskantní a geniální, že se nám dnes zdá až nepravděpodobný. Přesto, podle všech indicií je jediným logickým vysvětlením dalších událostí.

Pojďme tedy číst Písmo a pokusme se číst i mezi řádky…

AKCE – ZRADA  JIDÁŠOVA: 

Učedník Jidáš Iškariotský byl v podstatě inteligentní muž, zcela oddaný svému Mistrovi. Dějiny a církev z něj udělaly symbol zrady, což je přinejmenším křivda. Nikdo z evangelistů se o něm nezmiňuje nijak odpudivě. Vylíčili jen jeho roli, nic víc. „Zrada“ měla totiž své pevné místo v celém plánu a Jidáš byl dopředu informován. Zatčení Ježíše mělo proběhnout veřejně a mělo umožnit demonstraci síly jeho učení. Jidáš lpěl na Mistrovi více než všichni ostatní a i proto se stal poslušným nástrojem. Přesto zřejmě váhal. Ježíš však naléhal:

„Co činíš, čiň spěšně…!“ Řekl mu při večeři. ( Ev.sv.Jana kap.13 / 27 )

Když potom však viděl, že je Ježíš sanhedrinem odsuzován k smrti, jednal v afektu a zoufale se snažil vrátit kněžím peníze v naději, že dosáhne zvratu. Zmalomyslněl, zhroutil se a pravděpodobně si vzal život. Pokud by nejednal podle pokynů, silně pochybuji, že by jej nechali ostatní učedníci odejít po poslední večeři Páně, kde byl „odhalen“.  I oni byli odhodláni bránit Ježíše (viz Petr a celníkovo ucho) a zrada Jidášova by z jejich hlediska jistě zasluhovala okamžitého potrestání. Učedníci nebyli žádní studentíci a se zrádcem by si dovedli velmi tvrdě poradit. Nic takového se však nestalo a Jidáš v klidu odešel. Byli prostě seznámeni s dalším sledem událostí a Jidáš měl v Mistrově plánu své místo.

AKCE  – VELKÁ  HRA :

Po odsouzení nastal den ukřižování – dramatické vyvrcholení celé akce. O kříži samotném už jsem mluvil a další prázdné místo je samotné přibití hřeby. V původní zprávě svědků nenajdete o tomto drastickém aktu ani slovo.  Odsouzenci bývali v té době vázáni ke kůlu způsobem, který po čase vyvolal křeč mezižeberních svalů, s následkem udušení. Ovšem při tomto barbarském způsobu byli odsouzencům většinou zpřeráženy končetiny, takže byli prakticky umláceni.

Po vztyčení „kříže“ nastalo očekávané zatmění slunce ( s nímž se počítalo ).

Tady je třeba vyjádřit jednu domněnku, s kterou operují různí badatelé a sice že Ježíš byl v té chvíli pod vlivem drogy. Ovšem není třeba se horšit! Mám na mysli silné utišující prostředky, tlumící bolest a připravující tělo na „smrt“ .

Ještě na kříži Ježíš cítil, že droga přestává působit a požádal o vodu. Byla mu však podána na tyči houba nasáknutá octem. Co skutečně houba obsahovala,  není tak těžké odhadnout. Ježíš ji přijal a zanedlouho „zemřel“ ( prostě upadl do kataleptického bezvědomí – čili do stavu, při němž dojde ke zpomalení veškerých životních pochodů, takže člověk vypadá jako mrtvý …viz. Lazar ) 

Jiné logické vysvětlení pro přítomnost tyče a houby na popravišti neexistuje! Přece se na popravišti nepočítá s tím, že se bude odsouzencům podávat na kříž občerstvení, nebo jim stírat smrtelný pot s čel. Ta tyč s houbou tam byla výjimečně a z dobrého důvodu.

Další skutečnost hraje rovněž do noty. A sice , že normálně byli odsouzenci ponecháni pomalému umírání i několik dnů. Tentokrát ovšem došlo k exekuci v pátek, v předvečer sabatu, takže odsouzenci nesměli zůstat viset!

S tím se počítalo. Vše totiž  muselo s pochopitelných důvodů trvat pouze několik hodin.  Oba zločinci visící po boku Ježíše utlučení neunikli – jeho se však nikdo nedotkl. Proč?  Protože už byl mrtvý?

…Potom jeden ze žoldnéřů bok jeho kopím otevřel a hned vyšla krev a voda…( Ev.sv.Jana kap.19/34 )

Zde snad už netřeba vysvětlovat, že takové zranění zdaleka nemusí být nutně smrtelné. Musím podotknout, že jsem už byl jednou dámou upozorněn, že to je zranění neslučitelné se životem, ale dáma zřejmě byla přítomna a ví přesně kam a jak hluboko hrot kopí vnikl do těla – svatá ty prostoto.

Nyní přichází na scénu zasvěcený člověk jménem Josef z Arimatie, o němž se sv.Jan zmiňuje jako o Ježíšově “ tajném učedníkovi „ . Josef si vyžádal u Piláta právo pohřbít tělo a spolu s Nikodémem tak učiní.  Nikodém „...kterýž byl prve přišel k Ježíšovi v noci…“ –  říká bible!

Tady narážíme na tajnou schůzku, která byla umožněna ve vězení noc před popravou!  Dal bych hodně za záznam tohoto  rozhovoru. Šlo o ubezpečení, že vše proběhne podle plánu? O získání jistoty a dodání odvahy? O první dávku utišujících prostředků?

Ženy připravily věci potřebné k balzamování, ale protože následoval sabat, musely posečkat až do neděle. Tehdy přišly ke hrobu a tělo, jak víme, nenalezly.  Čekal tam však anděl nebo dva (v tom se evangelia různí ) a oznámil jim zmrtvýchvstání Páně.

Pán se následně odebral do ústraní… ( pořád to byl odsouzenec na smrt a rozhodně se nemohl ukazovat veřejně ) … a o jeho dalším osudu se zmíním v článku ZTRACENÁ LÉTA KRISTOVA.

Možná právě takto vznikla legenda, která přivedla ke křesťanství milióny lidí…

Tímto poznáním se však nijak nesnižuje Ježíšova velikost, morální síla a neskutečná odvaha, se kterou vše podstoupil s vědomím, že je to v zájmu všech. Vzal na sebe celou tíhu přetěžkého úkolu (hříchy světa).  Úzkost, kterou vytrpěl na Olivetské hoře vypovídá za vše! Budil své přátele a měl jim za zlé, že s ním nebdí. Byl pod neuvěřitelným tlakem, rozdírán obavami a touhou se někomu svěřit. Musel však zůstat silný, tváří v tvář strašné nejistotě (mohlo se zvrtnout cokoli, riziko bylo nepředstavitelné!) a to ho staví mnohem výš, než vžité představy o něm.

Kdo by dokázal zopakovat něco podobného? Nebylo to žádné divadlo,  Jeruzalém byl plný rozvášněných, zfanatizovaných lidí.

Proto si myslím, že o církvi svaté si v podstatě můžeme myslet co chceme, ale Ježíše Krista by měl chovat v úctě i ten největší pohan. Byla to totiž poprava, která neskončila smrtí a zároveň neuvěřitelně riskantní lest v bitvě o lepší budoucnost lidí.

.JM-Mysticland.cz ©

S použitím literatury :Bible svatá, Kralické vydání,  J.Wojnar – Ufo,Bible a konec světa, články z mého archivu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *