Jsme opravdu sami ve vesmíru?

To je otázka…

Přímé důkazy, přiznejme si, nemáme, ale to nám jistě nebrání podívat se na celou věc přes dostupná fakta, která mnohé napovídají. Koneckonců, práce s fakty a sestavování pravděpodobných hypotéz, je smyslem těchto stránek. Nebaví mě dohady o „Lochnesce“, kde není „co“ skládat dohromady, nebo o tom, zda v Himalájích skutečně žije „Yetti“, ačkoli jeho nalezené stopy mohli být klidně stopami opilého, laškujícího Nepálčana.
Otázka života ve vesmíru je něco docela jiného. Tady hrají roli skutečně těžkotonážní indicie. Hned v úvodu položím na stůl skutečné eso! Teoretický výpočet množství možných, život-nesoucích planet. Je to celkem známá věc, ale nesmí zde chybět, takže:
V naší Galaxii je cca 400 miliard hvězd. To je samo o sobě ohromující číslo, ale počítejme dál. Podle Thomase McDonoughe z Kalifornské planetární společnosti by dejme tomu, jedna desetina mohla mít planetární systém. To je 40 miliard systémů a to myslím nijak zvlášť netlačíme na pilu.
Kdyby se nějaký život, v jakékoli formě vyvinul jen na deseti procentech z nich, jsou to 4 miliardy… Pořád slušné číslo. A protože inteligentní život musí být opravdu vzácná záležitost, dejme mu jen jednoprocentní šanci. Pouhé 1 procento ze čtyř miliard planet, což je ( nemohu si pomoci ) 40 miliónů více či méně chytrých civilizací, v naší těsné blízkosti! A to prosím pěkně hovoříme pouze o naší Galaxii, která je, proti celému vesmíru, v podstatě maličkým seskupením hvězd!

Nejvýznamnějším programem v tomto směru byl a stále ještě je projekt SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence), zahájený na počátku šedesátých let dvacátého století, a financovaný americkou NASA. Za jeho odborného zakladatele je považován  Frank Drake, autor slavné rovnice pro “výpočet mimozemšťanů“. V roce 1993 bylo však financování projektu zastaveno, neboť “ani jeden zelený mužíček nebyl odhalen“  a peněz bylo více potřeba jinde. SETI však ve formě různých následnických projektů pokračuje dále, díky soukromému financování a spolupráci, ať už ze strany sponzorujících či kooperujících firem, či značného počtu soukromých nadšenců.

Vědecká, těžká váha a skutečná „vesmírná“ celebrita K. E. Ciolkovskij napsal v této souvislosti v roce 1928  toto:  „V dějinách i v literatuře je zaznamenáno množství neobjasněných jevů. Většinu z nich lze nepochybně považovat za halucinace a podobné omyly, ale lze tak kvalifikovat všechno? Nyní, vzhledem k dokázané možnosti meziplanetárního spojení, je třeba věnovat takovým nepochopitelným jevům větší pozornost… Připouštím, že určitá část takových jevů není iluzí, nýbrž skutečným důkazem toho, že ve vesmíru přebývají neznámé rozumné síly…“  

Zajímavá je i debata o podobách možné inteligence. Vědci přišli se šokujícím tvrzením, že život sice může existovat pouze na biologickém základě, ale inteligence může být docela dobře i neživá..
S takovou by asi bylo velmi těžké pořízení, protože domluvit se člověk může jen s tvory, či bytostmi, které se alespoň podobají jeho představě o životě. Kdežto u nějaké „chytré skály“ nezbývá než čekat, až nás „osloví“, jinak nejsme schopni s ní navázat kontakt. (Tedy kromě obligátního – „Sezame otevři se“) Ale vážně, já vím co asi mají na mysli. Vezměme si třeba naši přírodu, které někdy také říkáme Matka Země… Tady bych si na nějaký druh inteligence klidně vsadil. Momentálně je nás tu víc než dost a nechováme se zrovna jako hodné dětičky a maminka Země nás má poněkud plné zuby, což se jí nedivím. A zdá se, že by byla docela ráda, kdyby nás trochu ubylo. Katastrofy různých druhů a velikostí jsou možná průvodní znaky jejího hněvu. A když ji naštveme ještě víc, smete nás bez milosti, tím jsem si jist.  My si ve své domýšlivosti myslíme, že si ji podřizujeme a vítězíme… Omyl! Je to jen maminkovská shovívavost, která velkoryse přehlíží následky činů svých pitomých dětí.
Ale život je schopen se vyvinout i na zdánlivě velmi nevhodných objektech, jakým je například neutronová hvězda, což je těleso těsně před kolapsem. Bylo spočítáno, že na tělese o průměru kolem 20 kilometrů, s gravitací cca 70miliardkrát ( ! ) vyšší než je na Zemi, může přebývat inteligence.
Fyzik Robert H. Forward tuto představu blíže rozpracoval. Tamní průměrná inteligentní bytost o váze, dejme tomu, 70 kilogranů (jako průměrně hubený pozemšťan), by měla tvar naší měňavky o průměru 5 milimetrů a výšce půl milimetru, ale dál by se měnila podle velikosti magnetického pole.
Vědci uvažují o dalších bizarních útvarech. O křehkých krasavicích z křemíku na planetách s vysokými tlaky a teplotami, o gigantické amébě plné energie vyvržené z hvězdy do volného prostoru, o útvarech mikroorganismů plujících v husté atmosféře planety i o rozumných plackách na planetě s padesátkrát vyšší gravitací než je na Zemi. Prostě možné je všechno… ( Já osobně bych dal přednost nějaké nádherné, přiměřeně vyvinuté Barbarele, jejíž inteligence by ani nemusela dosahovat nějakých závratných hodnot, ale to jsem se nechal trochu unést. Pryč od toho, milé děti…
Za jistých okolností by mohli získat rozum třeba některé druhy plazů. Konec konců, vládli této planetě více než sto miliónů let. Vědci se pokusili imitovat vývoj veleještěra, jež vyhynul před 65 milióny let a kupodivu jim jako dominantní tvor vyšel bezocasý ještěr cinognatus , pohybující se po zadních nohách a jehož přední končetiny se podobají rukám. Vše je jen otázka vývoje mozku, který by musel vyhrát souboj s okolním prostředím.

V naší sluneční soustavě, kromě Země, nežijí inteligentní bytosti. Nepřímá svědectví napovídají možnou přítomnost života na úrovni mikroorganizmů pouze na Marsu, na některých měsících Jupitera a Saturnu a snad i v oblacích Venuše, ale my bychom se rádi domluvili s vyspělými tvory.
Astronomové po nich pátrají už víc než půl století. Samozřejmě hledáme planety blízko hvězd podobných našemu Slunci a přirozeně očekáváme podobný vývoj s podobným výsledkem.
A nejsme úplně neúspěšní. Američané a Švýcaři ohlásili objev cca 5 tzv. exoplanet téměř za humny – asi 50 světelných let. To je v kosmickém měřítku opravdu co by kamenem dohodil a dnes exoplanety přibývají v podstatě týden co týden.
Důležité je, že dnes už v podstatě nikdo rozumně uvažující nepochybuje, že se život mohl vyvinout i jinde ve vesmíru.

Jak řekl britský radioastronom Martin Rees : „Nepřítomnost důkazu, není důkazem nepřítomnosti!“
Dnes se věnujeme hlavně tzv. poslouchání vesmíru. Radioteleskopy často gigantických rozměrů, jsou obráceny do hlubin vesmíru a hledají inteligentní signál. Vycházíme z toho, že cizí, rozumné bytosti se musejí nějak dorozumívat. Možná je to naivní představa, možná ne, ale depeše cizích civilizací kolem nás mohou létat už staletí a my je neumíme zachytit a už vůbec ne dešifrovat.
Posíláme do vesmíru sondy ( Pioneer a Voyager ), které mají na svých pláštích zpáteční adresu, pro všechny případy a pořád nic. Problém je, že se ve vesmíru umíme stále pohybovat jen velmi, velmi pomalu. Vlastně se jen couráme po oběžné dráze a párkrát jsme si udělali výšlap na Měsíc, který sledujeme denně pouhým okem, takže to není bůhví jaká dálka. Vezměte si, že k nejbližší hvězdě Alfa Centaury je to zanedbatelných 4,26 světelného roku a stejně na to nemáme. Kdybychom postavili kosmickou loď s rychlostí „jen“ 30 000 km/s, což je jen desetina rychlosti světla, putovala by k ní celých 43 let.

Tristní je, že tyto rychlosti jsou pro nás pouze fantazií. Nezbývá zřejmě než čekat, až se jednou objeví světlo v mracích a noc se promění v den, jak to vypráví mnoho legend starých národů.

Oni to totiž už jednou zažili, ale o tom zas někdy jindy.

JM-Mysticland.cz ©

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *