Pohnutá historie národního nápoje

Jako národní nápoj je pivo v českých zemích naprosto nezpochybnitelným pojmem. Jeho konzumování patří k naší kultuře stejně jako národní buditelé, kteří mu pohříchu holdovali stejně jako my. Konzumenty lze rozdělit na pivaře a milovníky piva, což často a rád vysvětluji své manželce. Pivař prostě chodí na pivo, má svou oblíbenou hospodu, ale jeho vztah k pivu je čistě konzumní a jde mu spíš o setkání s přáteli, kde družně probírá obvyklá témata, jako je politika, ženy a sport. Přesně dle hesla – je mi jedno co piju, hlavně když se motám. Naproti tomu milovník piva je občan zvídavý, zajímá se o jeho historii, druhy, výrobní postupy a velmi dbá na kvalitu jak samotného nápoje, tak na způsob jeho čepování. Pokud je výčepní  za pípou mistr svého oboru a pivo, jak říká klasik „úplně hejčká“, pak je takový milovníky piva ctěn a vážen více, než starosta obce s celou radnicí.

Mám vyzkoušeno, že debaty o historii piva nepatří u pivařů k těm podstatným a jsou u stolu zdvořile trpěny s tím, že téma je jim sice blízké, ovšem v podstatě nezajímavé. S milovníkem piva jde o roztomilý rozhovor nadšenců, přerušovaný degustačním pomlaskáváním a odfukováním po hlubokém doušku.

Dnes bohužel v hospůdce nesedím a článek píšu „pouze doma“ , ale jedno lahvové si otevřít mohu (aby se navodila tvůrčí atmosféra) a mrkneme společně  do historie.

Pivo, stejně jako lidský rod, vzniklo pravděpodobně kdesi mezi řekami Eufrat a Tigris ve starém Sumeru. Čili pivo (teď nahlas cituji manželce) je staré, jako lidstvo samo. Jak ale došlo k výrobě samotné… ? Jistě nikdo nepřišel s návodem na papyru, nebo s destičkou, kde byl klínovým písmem podrobně popsán recept. S pravděpodobností hraničící s jistotou ke zrození piva došlo náhodou. Popisuje se jich několik. Například… Někdo odložil těsto do hrnce s vodou a zapomněl na něj. Teplo udělalo své a proces kvašení byl odstartován. Pak zapomnětlivec, jsa přepaden žízní, vypil obsah hrnce a s nadšením zjistil jeho opojné účinky. Prostě se „zrychtoval“ a zákonitě hned pátral po tom, jak to zopakovat. Stejně tak mohlo k situaci dojít s obilnou kaší a podobně.  Jisté je, že naši ctihodní předkové věnovali výrobě opojných nápojů minimálně tolik času, kolik obstarávání potravy, na čemž se do dnešních dnů mnoho nezměnilo.

Pivu Sumerové počali říkat „Kaš“ a kvašení sladu a ječných chlebů se věnovali zcela záměrně. Metodou pokus – omyl docházelo k lepším a lepším výsledkům, i když hořkosti nápoje se tehdy dosahovalo bez použití chmele. Pouze pražením ječného chleba v horkém popelu. S chmelem přišli až později Babyloňané a pivo dál úspěšně dobývalo starověk. Egypt je rovněž považován za pravlast piva, ale Sumerové byli zřejmě rychlejší. (Doufám, že tehdy bylo v Egyptě pivo lepší, než v současnosti).

V Evropě nemělo pivo zpočátku na chmelu ustláno, protože se pilo hlavně víno. Samozřejmě zejména ve Středomoří, kde bylo pivo nápojem barbarským. Slované pili svou medovinu, ale Germáni je pivo brzy naučili pít i vyrábět a cesta k našim světlým zítřkům byla otevřená. Prokousali, nebo spíš propili jsme se v našich končinách krušnými začátky výroby a historie našeho skutečně národního nápoje, milovaného i zatracovaného, pokračuje v článku „Pivovarnictví za císaře Karla“. Tak na zdraví, přátelé…

JM-Mysticland.cz ©

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *