Komunisti, estébáci a Don Quijote de la Mancha

Nechtěl jsem, opravdu jsem nechtěl zatahovat tyhle věci na své stránky, ale jsem ve stavu, kdy řvu vzteky do ztemnělé zahrady a nadávám jak špaček, který se mi brzy vrátí plundrovat úrodu. Včera se v tom našem slavném parlamentu, stalo něco, co jsem si vůbec nedokázal představit. Hned večer jsem napsal nesmírně emotivní komentář a moje žena se, celkem oprávněně, bála, že mě trefí šlak… Nakonec jsem přežil, ale doutná to ve mě pořád. Pochopil jsem, že můj včerejší článek byl svým způsobem směšný. Prostě Don Quijote de la Mancha v klasické podobě a tak jej dnes trošku upravuji. Pravda, zvažoval jsem ráno s kartáčkem v hubě, že to celé smáznu, ale řekl jsem ne! Pro zachování své cti a natruc těm bolševickým hajzlům to tu zůstane. Jen o něco stručnější.

Předsedou GIPS nám zvolili soudruha policajta, který nás třískal obuškem po hlavách. Přiznal se, že praštil i dvě ženy, protože : „projít nesměl nikdo a on byl ohrožen“. Jak je ohrožen policajt s obuškem v ruce – ženou? Chápete co je to za hajzla? Byli jsme holt na bolševiky hodní, demokratičtí, rozumní a oni celou dobu plánují, jak nám zakroutit krkem.

Na Hradě nám sedí vzteklé, mstivé a zapšklé „cosi“, obklopené podobnou pokáží a trousí své trapné bonmoty, které dělají ostudu jemu, což je ok, ale i nám, protože jsme v Evropě – ti, co mají za prezidenta toho Zemana. Ale co můžu chtít? Národ si ho zvolil.

Premiérem máme estébáka, který je obviněný ze zlodějiny. Ale národ si ho zvolil.

V parlamentu sedí nýmandi, kteří buď chrápou, nebo na chodbách domlouvají kšefty a nebo vymýšlejí, jak to svému zaměstnavateli – což jsme my – co nejvíc zavařit. Ale národ si je zvolil.

Poletuje nám tu nějaký truhlík s japonskými kořeny a snaží se dostat tuhle zemi do takového maléru, že to už nikdo nedá dohromady. Sládek, blahé paměti, který byl tak pomatený, že jsme se mu už jen smáli,  se má od něj co učit. Truhlík však byl národem zvolen.

Socdemáci jsa zcela na dně vymýšlí, jak obrátit svět naruby a vymyslí… No schválně? Nějakou dávku občanům, něco se naslibuje, hlavně plundrovat rozpočet a nekoukat nalevo, napravo. Ostatní strany takticky mlčí, protože by třeba ještě mohly být s estébákem ve vládě a kdo si počká, ten se dočká. A národ je samozřejmě znovu zvolí.

Premiér zjistí, že jaksi nefunguje Česká pošta, tak odvolá ředitele, který bral 300 kilo měsíčně a protože to dělal špatně, sáhne nám do kapsy a dá mu na rozloučenou 8 a půl mega na cestu. Národ si zvolil tyhle praktiky a tak se v poklidu dějí tisíce dalších. Dnes a denně.

Na Slovensku zastřelí mafie novináře a náš prezident mlčí, protože jeho heslo je, že novináři se mají likvidovat. Takže je v pohodě a půjde jako každý čtvrtek vykládat moudra na televizní stanici, které šéfuje týpek, který krásně zapadá do celé té skládačky.

Jak mám sakra žít v tomhle státě, když sice se skřípěním zubů respektuji demokratické volby, ale mám úplně jiný názor než fanoušci Babiše a Zemana? Jak mám sakra napsat mírnější text, než jsem napsal včera? Jak mám chápat tu „většinu“, která nás posílá do kopru? Což takhle vyrazit na náměstí, jako za starých časů? Není už hergot čas? Nebo už nemáme odvahu, jsme jen pitomé ovce a já Don Quijote de la Mancha?

Dobrou noc přátelé… J.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *