Nejslavnější loď a pratatíček Noe

Nejdříve něco z rodokmenu:

5.kapitola knihy Genesis se věnuje „Vyčtení rodiny Adamovi od Seta až po Noele“. Odstavec 28, říká: „…Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna… Jehož jméno nazval Noé…“

Neodpustím si zmínku o tom, že čiperný Noeův tatík Lámech byl živ dalších 595 let a plodil syny a dcery. Zemřel v požehnaném věku 777 let! No, nic divného. Jeho otec Metuzalém jej zplodil stár 187 let a zemřel po oslavě svých 969 narozenin! Ale to byla doba patriarchů, kteří by dnes naprosto zruinovali náš důchodový systém.

Tedy narození a život Noe je zapasován do oněch časů naprosto věrohodně a přesně, včetně otce, dědečka a potomků – Sema, Chama a Jáfeta.

(Když už budete mít otevřenou knihu knih na této straně, mrkněte i na kapitolu 6. – je totiž jednou z nejzajímavějších v celé Bibli! Čtěte se mnou: „…stalo se pak, když se počali množiti lidé na Zemi a dcery se jim rodily. Že vidouce synové Boží (?) dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, protože také tělo jest a bude dnů jeho sto a dvaceti let…“

S dovolením přeložím:

Po genetické manipulaci a úspěšném Stvoření se člověk začal sám rozmnožovat. Někteří členové početného výsadkového týmu zjistili, že člověk je jim opravdu velice podoben…(vždyť byl stvořen „ k obrazu našemu, podle podobenství našeho..“) , a počali se z dlouhé chvíle  pářit s dcerami lidskými – vždyť krásné jsou… Jejich šéfovi se to však nelíbilo ani za mák. Jednak jim to zatrhl a jednak rozhodl o omezení věku člověka, který byl do té doby podoben věku návštěvníků. Aby „otrok“ nepřerostl pánům přes hlavu, byl zbaven nesmrtelnosti a bylo určeno věkové rozmezí cca do sto dvaceti let, což teoreticky- plus mínus, trvá dosud…

Když už jsme u těch překladů Bible – nerad sypu sůl do ran bezvýhradně věřících, ale pro ty, kteří považují Hospodina za vševědoucího a neomylného pak čtěme společně dál kapitolu 6. odstavec 6:

„…litoval Hospodin, že učinil člověka na Zemi a bolest měl v srdci svém.

 Tedy řekl Hospodin : Vyhladím ze Země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až do ptactva nebeského, nebo líto mi, že jsem je učinil…“ 

O chvilku dříve však čteme v kapitole 1/31 : „…a viděl Bůh vše což učinil a aj bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý…“ 

Kdyby byl Pán vševědoucí, věděl by nepochybně, že se mu ten zmetek človíček nevyvede. Kdyby byl neomylný nikdy by se takové chyby nedopustil. Ale to je jen taková mnohokrát přetřásaná maličkost, kterou nebudeme řešit. Jdeme dál…

Hospodin se rozzlobil a uvrhl na svět potopu. Ovšem milého Noeho měl v oblibě a lišácky mu poradil: „Učiň sobě koráb z dříví gofer, příhrady zděláš v tom korábu a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

A na tento způsob uděláš jej. Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třiceti loktů vysokost jeho…“

Nutno poznamenat, že Noemu bylo v té době už pěkných 600 let, když potopa přišla, takže se stařík ve svém věku musel ještě pěkně ohánět. Dál celý příběh zná asi každý s tím, že celá akce šťastně končí na hoře Ararat… Má to však celé jeden háček.

Bibli vyměníme za o něco starší, sumerský Epos o Gilgaméšovi a v něm se dočteme, že král Gilgaméš se během svého hledání nesmrtelnosti dostal až ke svému prapředku, který žil na druhé straně světa a jmenoval se Utnapištim (sumersky Ziusudra). Ten vypráví králi o Potopě světa a hovoří o ní v první osobě jednotného čísla – je to náš biblický Noe, osobně !!!

Vypráví o změně klimatu a dlouhých obdobích sucha, které vyvolaly v zemi hlad. „Bohům“ se lidstvo stalo nesnesitelným živlem, který požadoval po svých vládcích nesplnitelné. Ale nastávající katastrofě nebyli schopni čelit ani sami bohové! Vliv blížící se planety Nibiru měl mít fatální dopad na zemský povrch ! Ale je možné, že se stalo ještě něco dalšího, co Anunnaki nečekali, protože popis události představuje bohy jako zaskočené kataklyzmatem. Jistě o nebezpečí věděli, jen přišlo zřejmě v jiné síle, či v jiném čase než očekávali. Možná také byla Země zasažena kosmickým smetím, které se táhlo za Nibiru, dávno po jejím průletu. Těžko říct.

Anunnaki se však zachovali jediným možným a logickým způsobem – aby předešli panice a chaosu s neodhadnutelnými následky, utajili před lidmi neodvratnou katastrofu.

Mezopotamský Utnapištim zřejmě nebyl jediným, kterému se dostalo varování. Měl štěstí díky „zradě“ jednoho z bohů, kterým nebyl nikdo menší, než stvořitel Enki. Dal svému oblíbenci návod na stavbu lodi, která se proporcemi velmi podobala například současné americké ponorce třídy Trident. Loď byla uzavřená a nad hladinu čněla jen jakási nadstavba. S Utnapištimem se nalodil Enkiho osobní lodivod, aby obsluhoval různá, záhadná zařízení. Tento tajemný „kormidelník“ byl zřejmě jedinou osobou, která naprosto přesně věděla, co je čeká.

Enki dal jasný pokyn: „Až uvidíš stoupat zlaté komory bohů k nebesům – utěsni loď!“

Přistání se odehrává rovněž na Araratu, jen s tím rozdílem, že tam Utnapištiho posádka nalezla další velkou loď, …jejíž obyvatelé pekli v okolí maso na rožních…  

Je tedy pravý – náš Noe, nebo je pravější – Utnapištim? Nebo třeba – Madus brazilských  indiánů, který prožil navlas totéž? Kolektivní paměť lidstva vypráví tento příběh na všech světadílech a o její pravdivosti, lze jen těžko pochybovat. Někdy, někdo, někde dostal pokyn jak zachránit život sobě a svým blízkým a skutečně se mu to podařilo.

Asi neměl na palubě od každého živého tvora po páru, to by nebylo možné realizovat ani na největším tankeru dnešní doby, ale množství zvířat k přežití bylo na palubě jistě pečlivě opatrováno, a na hoře Ararat vzplály ohně pod některými z nich… Vždyť, co si budeme povídat – bylo co slavit.

Takže stala se tato událost doopravdy? Nepochybně ano a na podezření, že pod sněhem a blátem Araratu leží předpotopní koráb něco klidně může být. Koneckonců, nějaké snímky jsme viděli. Nešlo však ze vší pravděpodobností o globální katastrofu, takže většina zvířecích druhů ji v klidu přežila a naloděné zvířecí kusy byly spíše zásobou pro kuchyni. Šlo spíše o lokální, ničivou povodeň skutečně biblických rozměrů, nicméně omezenou na určité části tehdejšího světa. Zajímavé je na ní zejména to, že přežila do dnešních dnů v legendách mnoha národů a ještě zajímavější je ta skutečnost, že o ní dopředu NĚKDO, NĚJAK musel vědět a byl schopen se na ni pečlivě připravit. Otázkou zůstává – jak?

JM-Mysticland.cz ©

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *