Jidášovo evangelium – výpověď zrádce

Papyrus s údajným evangeliem Jidáše Iškariotského byl nalezen v 70. letech minulého století ve středním Egyptě, v lokalitě al-Minjá. Sepsán byl v koptském (staroegyptském) dialektu ve 3. nebo 4. století (většinou se uvádí rozmezí let 220 až 340). Řecký originál, který se nedochoval, vznikl pravděpodobně mezi lety 130 a 170. Jisté je, že v roce 178 se o existenci evangelia zmínil svatý Irenej, první biskup ve francouzském Lyonu. Irenejův spis s názvem: „Odhalení a vyvrácení neprávem nazvané gnóse“ vešel ve známost jako nejstarší protikacířský pamflet katolické církve – „Adversus haereses“ (Proti herezím).

Jak bylo u gnostické literatury obvyklé, Jidášovo evangelium nebylo určeno veřejnosti. Jeho obsah byl tajný. Číst ho mohli pouze zasvěcení jednotlivci. Tuto okolnost autor zdůraznil hned v první větě: „Tajná zpráva o zjevení, kterou Ježíš sdělil v rozhovoru s Jidášem Iškariotským.“

Jistěže je velice nepravděpodobné, že by Jidášovo evangelium napsal sám Jidáš. To nakonec nepředpokládáme ani u čtyř oficiálně schválených evangelií.

 Marek, Matouš, Lukáš a Jan byli, i přes svou svatost, téměř jistě dávno na nebesích, když jejich evangelia spatřila světlo světa. Tady je nezbytné, abych znovu vysvětlil, proč neustále píšu ve svých článcích „ čtyři oficiálně schválená evangelia“. Inu, jednoduše protože jen tato čtyři byla shledána jako nezávadná a nábožensko-politicky prospěšná.

(Jde o známý koncil r.325, kterému v podstatě předsedal římský císař Konstantin I. Tento vychytralý politik se sám nechal označit jako „Bohem ustanovený biskup, pro vnější záležitosti…“ Třicet dalších podobných textů se nehodilo do jeho politických představ a tak byly zavrženy, čehož se církev drží dosud) Ale dál…

Všeobecně se ví, že Jidáš Iškariotský byl jedním z dvanácti apoštolů vyvolených Ježíšem. Svého Mistra však zradil za 30 stříbrných a potom co byl Ježíš odsouzen k trestu smrti své výčitky neunesl a oběsil se… Tím se stal nejslavnějším zrádcem v dějinách a dodnes je jeho jméno synonymem pro nejodpornějšího padoucha, jakého si lze představit. Nekřivdíme však chudákovi Jidášovi už více než dva tisíce let?

Byl opravdu jen podlý lakomec, posedlý satanem? Nebo patřil k extrémistické sektě odbojných židů tzv. Zelótů a považoval svého Mistra za vůdce povstání proti římským okupantům? Ježíš takové poslání odmítal a tak ho zklamaný revolucionář vydal na smrt?

Jidášovo evangelium je psáno formou rozhovoru a Jidáš v něm určitě není zrádcem! Jak jsem už naznačil v článku KDO  BYL  JEŽÍŠ  NAZARETSKÝ? – jediný Jidáš správně pochopil Kristovu úlohu, jeho učení a vše co učinil (a co ho uvedlo do opravdu nesmrtelné hanby), učinil na Ježíšův příkaz!

Odstup od ostatních a já ti sdělím mystéria království,“ říká v evangeliu Ježíš. „Je možné, abys toho dosáhl, ale budeš velice trpět. Jinak tě bude muset nahradit někdo jiný, aby dvanáct učedníků mohlo znovu dospět ke svému bohu.“ Jidáš reaguje slovy: „Ve vidění jsem spatřil sám sebe, jak mě dvanáct učedníků kamenuje a pronásleduje. K čemu je to dobré, že jsem to přijal? Vždyť ty jsi mě oddělil od tohoto pokolení.“ Ale Ježíš na Jidáše dále naléhá: „Pohleď, zjevil jsem ti mystéria království a poučil jsem tě o omylu hvězd. Staneš se třináctým a budeš proklet dalšími pokoleními – a přijdeš nad nimi panovat. V posledních dnech budou proklínat tvůj výstup mezi svaté.“

Tady se musíme vrátit k všeobecně známému osudu a hořkému konci Jidášově. Prý se oběsil a jak také jinak má skončit zrádce. Ale zde čteme něco trochu jiného a skoro to vypadá jako nanebevstoupení!

Jidáš v nebi? To zní jako velké rouhání, ale papyrus k nám hovoří příliš jasně. Když zákoníci čekali na vhodnou příležitost, kdy by mohli Ježíše zatknout, přistoupili k Jidášovi a řekli mu: „Co tady děláš? Ty jsi Ježíšův učedník.“ Jidáš odpověděl, jak si přáli. Dostal nějaké peníze a vydal jim ho. Následné Kristovo odsouzení, ukřižování a vzkříšení evangelium nepopisuje. Místo toho se těsně před koncem objevuje podivná scéna:

„Jidáš pozvedl své oči a spatřil zářící oblak, i vstoupil do něj.“

O tom si můžeme myslet každý to své. Ortodoxní křesťan se chytá za hlavu a vidí Jidáše Iškariotského pouze jako syčáka, který se zaslouženě smaží v pekle, ale on byl možná právě ten, který „miloval svého Mistra více než všichni ostatní“ a zasloužil si odměnu za splnění přetěžkého úkolu a věčného pošpinění svého jména.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *