Pověst o Zemi

Pokud by zde předkládaná fakta použil spisovatel vědecko-fantastických románů, mohl by napsat knihu, jejíž děj ve zkratce by mohl být následující.

Před několika miliony let bylo rozhodnuto Nejvyšší Radou vyzkoušet nejnovější poznatky superarchitektonických a genetických technologií v prostoru hvězdy na okraji Galaxie. Byla vybrána pátá planeta této hvězdy, nazývaná Tiámat. Důvodem byla skutečnost, že planeta měla dostatečnou velikost, hustotu, měla svoji atmosféru a hlavně dostatek vody. Částečnou nevýhodou byla poměrně nízká gravitace. To způsobilo, že veškeré životní formy dorůstaly do neobvykle velkých rozměrů. Nevýhodný poměr mezi velikostí planety a její gravitací způsoboval její nestabilitu ve Sluneční soustavě a narušoval tak v různě velkých cyklech i stabilitu samotné Sluneční soustavy. V Nejvyšší Radě se rozhořel ostrý spor o budoucnost tohoto projektu, který skončil politickou vraždou. Odpůrci projektu Tiámat prosadili svůj návrh zrušit tento nepovedený projekt a stabilizovat sluneční soustavu oddělením menších a hustějších planet od větších s menší hustotou. Materiál, získaný rozbitím nevhodné planety navrhli použít k vytvoření planety tak říkajíc na míru. Protože v místě zrušení planety Tiámat zůstalo mnoho tříště, byla pro novou planetu vybrána výhodnější oběžná dráha i s přihlédnutím ke vzdálenosti od Slunce. Z důvodu snadnější manipulace a možnosti přesnějšího navedení na novou dráhu bylo do vznikající nové planety implantováno kovové jádro. To umožnilo mimo jiné i vytvoření elektromagnetického pole, které mělo chránit život na této planetě.

Gigantická práce byla zahájena vytvořením odpovídajícího životního prostředí, vyladěním podnebí planety a „zasetím života“. Aby bylo dosaženo co nejpříznivějších životních podmínek, byla Země obklopena v horních vrstvách stratosféry vodním obalem, který prostřednictvím skleníkového efektu zajišťoval stálou vlhkost a teplotu na celé zeměkouli. K „zasetí života“ byla použita jednotná kosmická DNA, schopná vytvořit organismy počínaje nejjednoduššími viry a bakteriemi, přes rostliny a zvířata. Vše muselo být přesně načasováno a synchronizováno tak, aby mohl vzniknout nepřerušovaný potravní řetězec a tím i nepřetržitý koloběh života. .

Po splnění hlavní části pokusu se uvnitř výzkumného týmu rozhořel etický spor motivovaný i ekonomickými zájmy zda výzkum ukončit nebo pokračovat další fází, navrhovanou politickým zástupcem Nejvyšší Rady. Podle jejího nejnovějšího rozhodnutí se mělo v pokusu pokračovat a vytvořit zde bytost, která by mohla být pracovně využita. I když se někteří členové expedice proti tomuto rozhodnutí ostře postavili, bylo nakonec prosazeno a tak se na Zemi začal pěstovat Člověk. V průběhu modifikace genů tohoto hominida však došlo k tomu, že mu byla oproti původnímu plánu implantována inteligence. Odpůrci tohoto kroku začali proto pokus o vývoj Člověka sabotovat, takže kromě běžného „odpadu“ genetických manipulací vznikaly i záměrně různě zmutované organismy, které nebyly v souladu se záměrem Hlavního genetika. Ten však přes všechny potíže a s využitím autority i moci politického zástupce Nejvyšší Rady své dílo dokončil. Pokusy byly uzavřeny s tím, že konečná forma Člověka bude mít jen pět základních smyslů a bude naprogramován pouze na 120 let činnosti. .

Vzorek takto vytvořené populace se stal základem dalšího osídlení Země, načež byl vydán rozkaz k „úklidu“. Úderem obrovitého asteroidu do oblasti nekonečných vod, doprovázeným nepředstavitelně silným elektrickým výbojem a erupcí žhavých plynů byla zrušen vodní obal ve stratosféře, čímž byla Země zaplavena a veškerý život zničen. S vodním obalem zmizel i skleníkový efekt a Země se prudce ochladila. Současně došlo k naklonění zemské osy, takže došlo nejen k dalšímu drastickému ochlazení, ale bylo zajištěno pravidelné střídání ročních období po celé zeměkouli. Drtivá většina života byla zničena, zamrzla nebo byla konzervována v obrovských nánosech bahna, které později zkamenělo.

Osvědčené a schválené druhy organismů byly znovu vysazeny a vybraný vzorek lidské populace se za pomoci svých stvořitelů, kteří jim předávali i své vědomosti, začal šířit po zeměkouli. Aby bylo možné jednotlivé skupiny jednoduše rozpoznat, byly rozlišeny barvou pleti. Ne všechny záměry se však podařilo stvořitelům zrealizovat podle jejich představ. Lidé zapomínali co se naučili a nechovali se podle zásad svých učitelů. Navíc zde stále trvala rivalita jednotlivých „zájmových skupin“. Proto bylo nutné čas od času provést určité korekce v populaci, což se na Zemi projevilo jako globální katastrofy. Spory mezi „zájmovými skupinami“ byly řešeny méně ničivými zbraňovými systémy. Tato odvěká rivalita zůstala v lidech zakódována dodnes.

Lidstvo se však už začíná podobat svým stvořitelům i ve schopnosti pohrávat si se životem v genetických laboratořích po celém světě. Dosáhne už brzy úrovně, kdy si bude moci hrát na „bohy“? Jak to přijmou naši stvořitelé? Bylo toto jejich záměrem?

V plném znění převzato z webu Architekti Vesmíru…

Můj komentář: .

Tolik pověst, či pohádka, jak chcete…Ale co o tom skutečně věděli například sumerští kněží, už 3,5 tisíce let před n.l. ?

Na počátku bylo Slunce a u něj pouze dvě planety – Mumu ( Merkur ) a Tiámat.Později se vytvořily další planety nazývané Lahamu ( Venuše ) a Lahmu ( Mars ), dále Kishar ( Jupiter ) a Anshar ( Saturn ). Ten měl svůj satelit Gaga.

Nestabilitou této soustavy byla opravdu vinna „planeta chaosu“ Tiámat. Zároveň se z hlubin vesmíru blížila hrozba v podobě bludné planety Nibiru ( název sumerský ) nebo chcete-li  Marduk ( babylonský ).

Vetřelec se řítil do Sluneční soustavy nekompromisně proti pohybu planet kolem Slunce a kolize byla neodvratná. První karambol se přihodil během průletu kolem Uranu, ze kterého vyrval hmotu a vytvořil tak jeho 4 satelity…Satelit Gaga byl odtržen od Saturnu a stal se planetkou Pluto, která má proto jako jediná v soustavě jinou rovinu oběžné dráhy… Gravitační síly odtrhly od Tiámat kusy hmoty a vytvořily tak 11 jejich satelitů. Největší z nich byl Kingu, který se od Tiámat odpoutal a byl téměř na planetární dráze.

To se ale již blížila Nibiru, která se průletem stala planetou sluneční soustavy s extrémně eliptickou dráhou, takže jeden její oběh trvá údajně 3.600 let…

Při svém dalším obletu se opět přiblížila k těžce zraněné Tiámat a způsobila, že se Tiámat rozlomila ! Obrovský kus se zaobalil do nové planety ( včetně vodní hmoty ) a stal se naší matičkou Zemí, která si přitáhla satelit Kingu, jež dnes známe jako Měsíc.

Zbývající trosky Tiámat se rozpadly na tisíce kousků a tvoří dnes pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Tam někde v pásu asteroidů začíná dráha mnoha nebezpečných těles, která se čas od času přiblíží k Zemi. Možná právě tak se kdysi Země „přemístila“ na svou současnou pozici blíže ke Slunci…

Tento výklad jsem si nevycucal z prstu, ale je údajně obsažen na klínopisných babylonských tabulkách. Zajímavostí je, že například planeta Nibiru ( Marduk ) je známa také jako „Planeta křížení“ a je označována symbolem kříže !

Dnešní astronomie tento scénář v podstatě nevylučuje. Nepravidelné tvary asteroidů svědčí pro jejich katastrofický vznik. V této souvislosti je přinejmenším pozoruhodné, že sumerští kněží označovali Neptun a Uran jako „vodní planety“, ale jak mohli znát skutečnost, že jsou tyto planety tvořeny kapalnými plyny, to mi tedy povězte…

V rubrice Sumerové, jsem na tyhle zvláštní znalosti narazil a budu pokračovat :

Označování a číslování planet je v jejich případě podivné, protože nevychází ze znalostí soustavy zevnitř, nýbrž z venku… Vysvětlím.

Na tabulkách vykopaných v Mezopotámii rozpoznáme Mars jako hvězdu se šesti cípy a Země má znak složený ze sedmi teček…Co to znamená ? Představte si, že letíte z hlubin vesmíru do naší soustavy. První potkáte maličké Pluto, jako druhý bude Neptun, následuje třetí Uran, čtvrtý bude Saturn. Málem narazíte do obrovského Jupiteru, jež je pátý a teď to přijde. Šesticípý Mars je šestý a „sedmitečková“ Země je, – jaké překvapení, – sedmá… Toto číslování je zcela nesmyslné pro někoho kdo pozoruje planety ze Země, ale naprosto logické pro cestovatele mířícího k Zemi z vesmíru ( někdo namítne, že skupinky sedmi teček, či hvězd mají sumerové leckde, čímž údajně symbolizují Plejády a asi bude mít rovněž pravdu, ale to se nevylučuje)

Takže zajímavostí o znalostech našich předků je neskutečně mnoho a pořád je co řešit. A zdá se, že se vůbec nemusíme bát přicházet s dalšími smělými teoriemi… Například, klidně si mohu představovat, že planeta Nibiru nemusí být vůbec planetou. Vždyť planeta na tak extrémní oběžné dráze by musela mít nějaký vnitřní tepelný zdroj, protože mimo naše Sluníčko je v hlubinách vesmíru poměrně frišno… A tu mne napadá taková hloupost – nemohla být Nibiru třeba gigantická kosmická loď ?

Blbost ?  No tak, asi  ano…

Ale Jules Verne psal fantastický román v němž byl dělostřelecký náboj schopen zničit celé město. Pro tehdejší čtenáře to byla stejná sci-fi, jakou předkládám já. Ovšem jen do doby, kdy dopadla jedna jediná bomba na Hirošimu … a bylo po sci-fi !!!

© 2022 J.M.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *