Neuvěřitelná Baškirská mapa

Už dlouhá léta se v různých „anarchistických kroužcích“, jako je ten náš 🙂 , přetřásá skutečnost, že v dávné minulosti působila na naší planetě jakási vyspělá civilizace, která v mnohém překonávala naši a je v podstatě fuk, zda byla „místní“, nebo přiletivší z jiných světů. Skeptici se smějí, hloubavější skeptici žádají důkaz a všichni dohromady to pokládají za pitomost…

Co potom řekne takový skeptikus při pohledu na úlomek plastické mapy nalezené v oblasti Uralu, to by mne skutečně zajímalo. Ale po pořádku.

V roce 1999 nalezli vědci z Baškirské státní university  důkaz existence dávné, vysoce vyspělé civilizace. Jde o skutečnou „armádní, plastickou mapu“, s vyobrazením inženýrských staveb, gigantických vodních děl, kanálů a hrází. Je opatřena popisky které připomínají staročínštinu, jenže se brzy ukázalo, že jde o jakési hieroglyfické písmo neznámého původu – zatím bohužel nerozluštěné. Největší zásluhu na nalezení tohoto artefaktu má – jak už to bývá – náhoda a jistý profesor Alexander Chuvyrov, který původně hodlal studovat údajnou migraci čínské populace na území Sibiře a Uralu. Nutno říci, že byl i v tomto směru úspěšný a skutečně nalezl dobře čitelné čínské, skalní nápisy.

V průběhu pátrání nalezly v archivech v Ufě, (Ufa –  hlavní město Baškirské republiky) poznámky z 18.století, které vyprávěly o jakýchsi neobvyklých kamenných plotnách, které domorodci nacházeli nedaleko vesnice Chandar v Nurimanovském regionu. Profesor Chuvyrov zavětřil souvislost s čínskými migranty a pustil se svými studenty do práce. Bohužel v tomto případě už tak úspěšný nebyl a skoro už odkázal celou věc do říše legend a bajek. Naštěstí se stal zázrak. Za profesorem přišel jistý Vladimir Krainov s tím, že má doma na dvoře jednu z kamenných plastik, po kterých vědci pasou.

Profesor dobrého muže následoval a skutečně pod jeho verandou nalezl v zemi kamennou desku. Okamžitě ji vyzvednout, přes veškerou snahu nedokázali, ale později na světlo světa „vypáčili“ 148 cm vysokou, 106 cm širokou a 16 cm silnou kamennou desku, vážící téměř jednu tunu ! Dali jí název „Daščin kámen“, protože se ten den profesorovi narodila vnučka toho jména, takže spousta důvodů k radosti! Ovšem to pravé přišlo, až když kámen očistili od hlíny. Profesor a jeho přátelé byli v šoku! Dívali se na skutečnou, trojrozměrnou mapu uralské oblasti s řekami Belya, Ufimka a Sutolka, s Ufskou výšinou a Ufským kaňonem, což potvrdili specialisté z oborů kartografie, fyziky, matematiky a geologie…

Mapa sestává ze tří vrstev – 14 centimetrů z hutného dolomitu, druhá vrstva z křemičitého skla ( křemičitanu vápenohořečnatého ) a třetí vrstva, rovněž umělá, je z vápenatého porcelánu, silná pouze dva milimetry. Ta chránila mapu před vnějšími vlivy. A teď přišel čas citovat milého profesora : „“Musím na tomto místě zdůraznit, že pradávný kameník nemohl tento reliéf vytvořit ručně. To je jednoduše nemožné. Tento ´kámen´ nepochybně byl opracován strojem…“  Rentgenové snímky potvrdily, že kamenná deska je umělého původu a byla opracována nějakými precizními nástroji.

Vzhledem k vertikálním nápisům vědci zprvu předpokládali, že mapu mohli zhotovit staří Číňané. Je známo, že vertikální záznam byl ve staročínštině používán až do třetího století. Aby prověřil tuto domněnku, navštívil profesor Chuvyrov Čínskou císařskou knihovnu. Během 40 minut, které zde mohl ve shodě s povolením strávit, si prohlédl několik unikátních knih, ale žádná z nich neobsahovala ani jediný znak, který by se podobal těm na desce. Po schůzce s kolegy z Hunanské univerzity definitivně upustil od verze „čínské stopy“. Závěr čínských vědců byl jednoznačný: V Číně se nikdy neužívalo krytí desek vrstvou porcelánu. I když veškeré úsilí rozluštit obsah nápisů bylo bezvýsledné, bylo zjištěno, že použité znaky podobné hieroglyfům vyjadřují slabiky. Chuvyrov uvádí, že se mu jeden znak na mapě podařilo dešifrovat: Označuje zeměpisnou šířku, na níž leží dnešní Ufa

Přibližné stáří kamenné desky bylo těžké zjistit. Nejdříve byla provedena stará, známá radiokarbonová analýza, později byla deska skenována uranovým chronometrem. Obě šetření ovšem vykazovala velmi odlišné výsledky, takže stáří nálezu zůstalo neobjasněno. Při podrobném zkoumání struktury kamene však byly nalezeny dvě vložené ulity měkkýšů. Stáří jednoho z nich, Navicopsina munitus z čeledi Gyrodeidae, je asi 500 miliónů let, zatímco druhý, Ecculiomphalus princeps z podčeledi Ecculiomphalinae, žil asi před 120 milióny let. Toto stáří tedy bylo přijato jako „pracovní verze“. „Mapa pravděpodobně vznikla v době, kdy zemský magnetický pól ležel na území Země Františka Josefa, což bylo právě před 120 milióny let,“ říká profesor Chuvyrov. „Tento artefakt se zcela vymyká všem tradičním představám o lidských dějinách a budeme potřebovat hodně dlouho, než si na to zvykneme. Nejprve jsme mysleli, že tato práce je stará asi 3000 let. Jenže tento údaj se pozvolna posouval dál a dál, až jsme nakonec identifikovali škeble, vložené do kamene k označení některých objektů. Jenže, kdo může garantovat, že tito měkkýši ještě žili v době, kdy byly jejich ulity vloženy do mapy ? Možná, že její tvůrci prostě jen použili nalezené zkameněliny.“

Jaký byl účel této mapy ? Opravdu zajímavá otázka. Materiály z baškirského nálezu již byly prozkoumány v Centre of Historical Cartography ve Wisconsinu. I Američané byli ohromeni a to je co říct. Podle nich mohla mít takováto trojrozměrná mapa jen jediný smysl – navigaci, a jednoznačně mohla být vypracována jen za pomoci vzdušného průzkumu. To je ohromující, zejména teď, když byly v USA zahájeny práce na vytvoření obdobné, trojrozměrné mapy světa. Američané zamýšlejí dokončit tuto práci v roce 2010. Hlavní problém totiž spočívá v tom, že pro kompilaci podrobných prostorových map je nezbytné zpracovat obrovské množství údajů. „Pokuste se takto zmapovat třeba jen jedinou horu!,“ říká Chuvyrov. „Technologie kompilace těchto map vyžaduje supervýkonné počítače a snímkování povrchu Země z oběžné dráhy!“

Vědci už jsou si jisti, že mají pouze fragment mapy celého dávného zemského povrchu. Podle některých hypotéz zde je až 348 zlomků jako tento. Další by pravděpodobně mohly být nablízku. Vědci v okolí Chandaru odebrali na 400 vzorků půdy a zjistili, že mapa původně s největší pravděpodobností byla v roklině u hory Sokolnaja (Sokolí hora). Jenže za ledové doby byla roztrhána na kousky a roznesena ledovcem po kraji. Pokud se vědcům podaří shromáždit „mozaiku“, měla by mít asi 340 x 340 metrů.
Chuvyrov prověřováním archivních materiálů zjistil přibližná místa, kde by měly být k nalezení další úlomky: jeden by mohl ležet pod jistým obytným domem v Chandaru, jiný pod domem obchodníka Chazanova, třetí pod vesnickými lázněmi a čtvrtý pod mostním pilířem místní úzkokolejky.

Baškirští vědci mezitím už zaslali informaci o nálezu různým vědeckým střediskům na světě a ohlásili na několika mezinárodních kongresech :  „Existuje prastará mapa inženýrských staveb na jižním Uralu, vytvořená neznámou civilizací.“

Poslední otázka kterou zbývá zodpovědět je celkem „zanedbatelná“…. KDO ji dokázal vytvořit ?

Profesor to řekl šalomounsky : „Nemám rád, když se hovoří o mimozemšťanech, ale říkejme jim třeba TVŮRCI….“ ( a to už jsem někde slyšel 🙂 )

.

P.S. Díky za inspiraci MONUSHO… :-))), ale jak mne informoval pozorný přítel Petr Sceptic@, byla informace o mapě zvěřejněna a puštěna do světa přesně – 1.dubna 2002…a má tedy za to, že jde o aprílový žertík. Prověříme, uvidíme….

S využitím článku na www.revprirody.cz – upraveno, doplněno, zjardíkováno… Citace zachovány…

© J.M.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *